Autor: Bc. Přikrylová Jana
Ortodontické anomálie jsou v lidské populaci zcela běžným jevem, jelikož pravidelný chrup je velmi vzácný. Mezi tyto anomálie řadíme totiž i odchylky jednotlivých zubů a ty se nacházejí u velké většiny lidí. Léčba všech však není nutná, závisí to na závažnosti vady a na tom, zda ovlivňují funkci chrupu. (Kozumplíková, 2016)
Vznik ortodontických anomálií nejčastěji souvisí s různými vnitřními a vnějšími faktory. Mezi ty vnitřní patří dědičnost, která ovlivňuje velikost, tvar a počet zubů, dědičná je i poloha zárodků zubů, i to kdy, jakým směrem a v jakém pořadí se budou zuby prořezávat. Mezi nejvíce dědičné anomálie patří pravá progénie a převislý skus. Ke vnějším faktorům, které ovlivňují vznik anomálií, patří předčasné ztráty zubů a jejich kazivost, poruchy dýchání nosem, nedostatečné funkční zatížení žvýkacího ústrojí, avšak především jsou to zlozvyky, jako např. cumlání prstů, rtů, předmětů nebo hryzání jazyka. (Jelínková, 2008)
Rozdělení ortodontických anomálií:
- Anomálie jednotlivých zubů
- Anomálie zubních skupin
- Anomálie vztahu zubních oblouků
1. Anomálie jednotlivých zubů
a) Anomálie velikosti zubů:
- – Makrodoncie – nadměrně velké zuby. Platí, pokud je horní velký řezák větší než 10 mm. Tato vada je však poměrně vzácná.
- – Mikrodoncie – velmi malé zuby. Nejčastěji se jedná o druhý horní řezák. (Kozumplíková, 2016)
b) Posun zubu:
- – Zub je umístěn mimo svoje správné místo směrem meziálním či distálním. Posun směrem vestibulárním či orálním je vzácnější. (Kozumplíková, 2016)
c) Anomálie počtu zubů:
- – Hypodoncie – snížený počet založených zubů. Nejčastěji chybí třetí moláry, druhé horní řezáky, horní a dolní druhé premoláry a dolní střední řezáky. Jednotlivý nezaložený zub nazýváme ageneze. Mnoho nezaložených zubů (více než 6) nazýváme oligodoncie. Pokud chybí všechny zárodky zubů, jedná se o anodoncii.
- – Hyperdoncie – nadpočetné zuby. Nejčastěji meziodens, což je nadpočetný zub u horních řezáků. Ojediněle v laterálním úseku. (Kozumplíková, 2016)
d) Anomálie sklonu zubu (inklinace):
- – Protruze – vyklonění zubu vestibulárně.
- – Retruze – sklonění zubu orálně. (Kozumplíková, 2016)
e) Rotace:
- – otočení zubu kolem dlouhé osy. (Kozumplíková, 2016)
f) Anomálie tvaru zubu:
- – Srostlice – spojení několika zubů. Mohou být propojeny jen korunkou nebo i kořenem a korunkou. (Kozumplíková, 2016)
- – Hutchinsonovy zuby – soudkovitý tvar řezáků s poloměsíčitě vykrojenou incizální hranou a moláry ve tvaru moruše. Vznikají v případě přenosu syfilis z matky na dítě. (Janeková, 2019)
g) Anomální erupce:
- – zub je prořezán mimo zubní řadu vestibulárně či orálně. (Kozumplíková, 2016)
h) Transpozice:
- – Výměna pořadí zubů v zubním oblouku. Nejčastěji jde o horní špičák, který je umístěný mezi premoláry. (Kozumplíková, 2016)
i) Zákus:
- – Obrácené postavení horního řezáku nebo špičáku, kdy je incizální hrana horního zubu orálně od incizálních hran zubů dolních. (Kozumplíková, 2016)
j) Anomálie postavení zubu k okluzní rovině:
- – Supraokluze – prořezaný zub přesahuje okluzní rovinu.
- – Infraokluze – prořezaný zub nedosahuje okluzní rovinu. (Kozumplíková, 2016)
k) Nonokluze:
- – Bukální nonokluze – postavení horního laterálního zubu, kdy je jeho bukální a palatinální hrbolek vestibulárně od bukálního hrbolku dolního antagonisty.
- – Lingvální nonokluze – postavení horního laterálního zubu, kdy je jeho bukální a palatinální hrbolek orálně od lingválního hrbolku dolního antagonisty. (Radinová, 2016)
l) Retence:
- – Založený zub se neprořezal do dutiny ústní.
2. Anomálie zubních skupin
a) Anomálie sklonu zubních skupin:
- – Protruze – labiální sklon skupiny řezáků.
- – Retruze – orální sklon skupiny řezáků. (Janeková, 2019)
b) Obrácený skus:
- – Všechny horní řezáky (případně i špičáky) jsou v zákusu. (Janeková, 2019)
c) Otevřený skus:
- – Při maximální interkuspidaci je mezi skupinami dvou a více sousedních zubů a jejich antagonisty vertikální mezera. Může být ve frontálním i laterálním úseku. (Janeková, 2019)
d) Hluboký skus:
- – Horní řezáky překrývají o třetinu až polovinu labiální plochy dolních řezáků. Incizální hrany dolních řezáků nakusují do gingivální třetiny palatinální plochy horních řezáků, v extrémních případech až na patrovou sliznici. (Janeková, 2019)
e) Převislý skus:
- – Spojení anomálie hlubokého skusu s retruzí horních řezáků, a to zejména středních, druhé horní řezáky mohou být v protruzi. (Janeková, 2019)
f) Zkřížený skus:
- – Postavení laterálního zubu, ve kterém při skousnutí zapadá bukální hrbolek horního zubu mezi bukální a lingvální hrbolky antagonistů v dolní čelisti. (Janeková, 2019)
g) Stěsnání:
- – Stěsnání zubů v některém úseku chrupu v důsledku nedostatku místa pro správné prořezání zubů. Projevuje se anomáliemi v postavení jednotlivých zubů, jako jsou rotace, vestibulární či orální erupce, protruze či retruze zubů. (Janeková, 2019)
h) Mezerovitý chrup:
- – Přebytek místa po prořezání všech zubů, který se projevuje mezerami mezi zuby (trematy). Mezera mezi středními řezáky se nazývá diastema. (Janeková, 2019)
i) Nonokluze:
- – Bukální nonokluze – je stejný transverzální vztah jako při nonokluzi jednotlivých zubů, ale v tomto případě se jedná o vztah více laterálních zubů. Pokud jsou v bukální nonokluzi všechny premoláry a moláry na jedné straně chrupu, používá se termín nůžkovitý skus. Pokud je tato vada na obou stranách nazývá se krabicový skus.
- – Lingvální nonokluze – je stejný transverzální vztah jako při nonokluzi jednotlivých zubů, ale v tomto případě se jedná o vztah více zubů. Je to však velmi vzácná anomálie. (Janeková, 2019)
3. Anomálie vztahu zubních oblouků
Anomálie vztahu zubních oblouků v rovině sagitální, kdy pro určení klasifikace zkoumáme polohu dolního zubního oblouku zvlášť na každé straně chrupu. Vztah zubních oblouků se podle amerického ortodontisty E. H. Angla rozděluje na základě vztahu prvních horních a dolních molárů na normookluzi (Angle I), distookluzi (Angle II) nebo meziokluzi (Angle III).
a) Normookluze (Angle I) – pravidelný vztah mezi zubními oblouky, kdy při maximální interkuspidaci meziobukální hrbolek prvního horního moláru zapadá mezi meziobukální a distobukální hrbolky dolního moláru.
b) Distookluze (Angle II) – vztah zubních oblouků, kdy je dolní oblouk posunutý směrem dozadu (distálně). Podle sklonu horních řezáků se dělí na:
- – Angle II, 1. oddělení – horní řezáky jsou v protruzi, zubní oblouk je v distookluzi.
- – Angle II., 2. oddělení – horní řezáky, a to alespoň střední, jsou v retruzi, zubní oblouk je v distookluzi. Druhé horní řezáky mohou být v protruzi.
c) Meziookluze (Angle III) – vztah zubních oblouků, kdy je dolní oblouk posunutý směrem dopředu (meziálně). Ve frontálním úseku se často nachází obrácený skus, či skus hrana na hranu. (Antonínová, 2021)
KAMÍNEK, Milan a kol. Ortodoncie. Druhé vydání. Praha: Galén, [2020]. Zubní lékařství. ISBN 978-80-7492-490-3.
RADINOVÁ, Tereza. Dentální hygiena v ortodoncii. Praha, 2016. Absolventská práce. Vyšší odborná škola zdravotnická a Střední zdravotnická škola Praha 1, Alšovo nábřeží 6.
KOZUMPLÍKOVÁ, Eva. Prevence ortodontických vad u dětí. Zlín, 2016. Bakalářská práce. Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně.
JELÍNKOVÁ, Marcela. Prevence ortodontických vad u dětí. Pediatrie pro praxi. Brno: Solen, 2008, 2008(2), 2. ISSN 1803-5264.
JANEKOVÁ, Klaudia. Vznik a prevence ortodontických anomálií u dětí. Praha, 2019. Absolventská práce. Vyšší odborná škola zdravotnická a Střední zdravotnická škola Praha 1, Alšovo nábřeží 6. Vedoucí práce MUDr. Volodymyr Borodach, PhD.
