Posledních pár let o tomto termínu nebo označení způsobu ošetření slýchám stále častěji. Před pár dny jsme se společně s manželkou dohadovali, kde to vzniklo? Představte si, že jsme se společně shodli na nám známém jménu, celosvětově uznávaném českém stomatologovi MUDr. Hajném, kterého znáte určitě i vy.
Pan doktor vyladil svou praxi k dokonalosti, bez nutnosti zubního technika. To je moderní stomatologie a my si na to musíme zvyknout. Jde vlastně o to, že pacient přijde do ordinace na plánované ošetření fasetou, onlayí, korunkou. Lékař nabrousí zub, následně ho naskenuje, bez potřeby zubního technika náhradu v ordinačním softwaru vymodeluje, na své ordinační fréze během pár minut náhradu vyfrézuje (děkujeme výrobcům fréz za ordinační, laboratorní technologie). Následně náhradu dokončí (zde nevím, jak to je ve skutečnosti. Technikovi to trvá podle typu materiálu dost času, pokud chce dosáhnout kvality a odevzdat vyšperkovanou práci) a onlay pacientovi, který si na hodinku odskočil nakoupit anebo jen počkal v čekárně, nasadí.
To je doba zkracování, efektivity ošetření, zrychlování. Čas, čas, čas…
Zde si dovolím parafrázovat již zmiňovaného lékaře, který má pravdu v tom, že dnes je jednou z nejdražších komodit čas. Váš, můj, lékaře, pacienta.
Připomnělo mi to scénu ze známých Hrabalových Postřižin. Ještě, že nejsme ty koně, které v té době nahradil automobil.
Raději trochu vážněji. Myslíte si, že je to správně?
Plně souhlasím s postupem v jednom dni, ale myslím, že správné by bylo, kdyby lékař spolupracoval na výrobě s technikem, přeci jenom jsme výrobci náhrad my.
Ale jak mě vlastně napadla myšlenka One day dentistry a jeho dopad v budoucnosti.
Nedávno jsme si řekli, že bychom mohli oslovit pár lékařů v okolí s nabídkou výroby bezkovových jednočlenných náhrad, protože máme vlastní mokrou frézu a vlastní intraorální scanner. Cena za zhotovení náhrady včetně scanu (dokonce lze splnit pravidlo ošetření v jednom dni) nám dle kalkulací vychází na 3750,- Kč. Odpověď lékařů se asi dala očekávat. Nejprve tedy okamžitá reakce v podobě zděšení nad samotnou cenou. Vtipné na tom je, že lékaři, které jsme oslovili, dělají onlay nebo korunku v rozsahu 7500 – 11500,- Kč, takže prostor na zisk tu je.
Pokud jsme se dostali přes ony první emoce a mohli jsme diskutovat nad možnostmi, nadhodil lékař, že už nad scannerem delší dobu uvažuje (pokud ho již nemá), a že vlastně mu dealer nabídl možnost vlastnit svou ordinační frézu, kterou vyřeší rychlost ošetření, nemusí se nikde domlouvat a veškeré zisky zůstávají pouze jemu. A je to!
Samozřejmě se to netýká všech lékařů, ale výhledově, jak se bude měnit generace zubních lékařů, bude narůstat i počet ordinací, které budou již standardně digitálně vybaveny a budou mít v praxi zaveden systém One day dentistry.
Je tedy myšlenkou, neměl by v té době být již standardem lékař, sestra a technik pracující digitálně na jednom místě? Nebo naši práci zastanou sestřičky?
Budeme mít do budoucna výhradní právo na výrobu stomatologických výrobků my, nebo se to přesune na lékaře?
Možná jste nedávno shlédli v médiích davy lidí stojících ve frontě na registraci u nově otevřené zubní praxe stomatologa. Nabízí se zde další otázka.
Proč je nedostatek zubních lékařů i přesto, že jejich počet stoupá? A jsme u toho, lékaři potřebují čas, aby se věnovali práci, kterou by mohl vykonat zubní technik.
Martin Karbusický
Dobrá otázka, pro kterou se nabízí hned několik úvah.
Počet zubních lékařů není nízký, naopak se zvyšuje. Jsou ale nerovnoměrně rozmístění, to prezentuje ČSK. Zároveň udává, že na jednoho zubního lékaře připadá asi 1100 pacientů. Za optimální počet se považuje 1500 pacientů na jednu stomatologickou ambulanci. Tato čísla jsou ale vypočítaná podle všech ambulantních stomatologů. Pokud by se od tohoto celkového počtu odečetli stomatologové specialisté, pak připadá na jednoho zubního lékaře 1250 pacientů. V Praze, kde je stomatologů opravdu hodně, pak na jednoho lékaře vychází pouze 770 pacientů. Ještě hustší síť je v Brně a Olomouci.
To přesně potvrzuje Martinova slova, lékaři potřebují na práci čas.
Pokrok ve stomatologii neminul ani ortodoncii. Převážná většina ortodontických vad se v dnešní době léčí fixními aparáty. To však vyžaduje daleko více času lékaře při ošetřování pacienta, než tomu bývalo dříve.
A co ortodontická laboratoř? I zde se způsob práce změnil, ubylo složitých snímacích deskových i funkčních aparátků a naopak přibylo studijních dokumentačních modelů a retenčních desek či fóliových retainerů, které je potřeba zhotovit ve velmi krátkém čase, aby nedošlo k recidivě. Ano, jsme zpátky u toho „One day dentistry“, ale v zubní laboratoři. Ráno lékař sejme fixní rovnátko, otiskne výsledné postavení zubů a zubní technik v laboratoři do odpoledne vyrobí retenční desku nebo fóliový aparát.
Ale jak to bude dál? Digitalizace si našla své místo i v ortodoncii, 3D technologie mají budoucnost. Je otázkou času, kdy zaniknou klasické ortodontické laboratoře s uměním natočit složité aparáty s drátěnými prvky anebo se přeorientují na digitální výrobu. Otázkou ale zůstává, zda si skener a tiskárnu díky pořizovacím cenám nebudou spíše kupovat lékaři?
Do karet zatím laboratořím hraje optimistická skutečnost, že tyto technologie si většinou mohou dovolit pouze movitější pacienti, a tak se vyskytují zatím sporadicky.
A na závěr mi dovolte citát od Shaw George Bernarda– irského dramatika, nositele Nobelovy ceny za literaturu z roku 1925
„Optimismus je schopnost být dobré mysli i za okolností, o nichž víme, že jsou zoufalé.“
Naděžda Kroupová
