Počátky ortodoncie coby dnešního moderního oboru sahají do poloviny 19.století, tedy dost dlouhá doba, aby se její vývoj otočil několikrát kolem své osy až do dnešní podoby.
Já sám jsem nikdy aparátek nenosil, i když s dnešními zkušenostmi a snad objektivním pohledem na svět, kdy lidé touží po dokonalosti a hledají na sobě i sebemenší odchylky, které z nás paradoxně díky tomu dělají krásné originály, bych ho jako mládě užil. Dnešní ortodoncie je úžasná. Proměny pacientů za pomoci, prakticky neviditelných rovnátek a sledování pacienta z pohodlí domova, jsou na vrcholu.
No, ale podívejme se pravdě do očí, vrchol není vše. Stejně jako ledovec, který má větší část sebe sama pod hladinou ani ortodoncie nemá jenom vrchol vývoje. Naše ortodontické zubo-technické umění, dovolím si, je stále nedílnou součástí úspěšné léčby u velké části populace, která tuto zdravotnickou péči potřebuje.
Článek bych tímto rád věnoval kolegům se stejným zaměřením, aby si připomněli, jak důležitou práci v oboru mají a byli pyšní na to, co dokážou. Bohužel je vás, nás, méně a méně. Samozřejmě, je určen vám všem, které zajímá naše práce.
Doba kdy se vše odehrávalo na sádrových modelech pomalu mizí a ztrácí se v dějinách.
Tato doba umožňuje lékaři pracovat s vysoce sofistikovanými softwary, které pomáhají s plánováním budoucí léčby. I nás se digitalizace dotýká. Naštěstí v našem zaměření spíše jen okrajově, pokud se bavíme o klasických snímacích aparátcích, kterým je tento text věnován.
Ortodoncii jsme se začali natrvalo věnovat před několika lety. S kolegy jsme dali dohromady to, co z nás každý umí nejlépe a založili jsme digitální ortodontickou laboratoř. Abych vás nepletl názvem, digitálně zpracováváme a vyrábíme pouze modely všech typů, které jsou dnes potřeba. Aparátek jako takový je po roky beze změny. Drát, pryskyřice, šroub, ruční práce a čas. Komodity, které společně dohromady tvoří snímací aparát. Ten je desetiletí bez zásadních změn, co se postupu výroby týče.
Do dnešního dne, se stále učíme a hledáme cesty, jak zpracovat skeny od různých značek skenerů. V průběhu vlastního vývoje jsme se několikrát spálili a zjistili, že konkrétní typ aparátku prostě nelze vyrobit na digitálním základu a je zatím třeba sáhnout po klasické analogové výrobě modelu, aby následná léčba aparátku dávala smysl.
O modelu se zmiňuji záměrně, protože ten vždy ovlivní výslednou práci a její funkčnost. Dnešní snímací aparátek je vyroben z evolučních materiálů. Šrouby, které dnes máte v rukách jsou prvotřídní, odolné proti opotřebení se skvělými funkčními vlastnostmi. Válcované a promyšlené stoupání závitů, které umožňuje posun od pouhých 0,175 mm na ¼ otáčky, vám umožňuje pozvolnou a neinvazivní léčbu.
Pokud pracujete s tištěnými modely, měl by být kladen velký důraz na přesnost dosedu aparátku a zajistit správný kontakt báze aparátku s alveolem nebo patrovou částí v horní čelisti a samozřejmě samotných zubů. Mám tím na mysli důležitý faktor, izolační materiál, který použít při výrobě. Izolačních prostředků je na trhu velká řada, pokud, ale izolujete dva si velmi podobné materiály je třeba počítat s tím, že se pohybujete na velmi tenkém ledu, který snadno způsobí komplikace a tím i neúspěch.
Každý den je laborant v kontaktu s kolegy lékaři, aby dostával zpětnou vazbu. Spokojený pacient je základ pro úspěšnou léčbu, a proto se je třeba vyjít vstříc přáním.
Občas se bavím s kolegy, kam směřuje toto „umělecké odvětví“. To aby, jste se stal, stala zručným technikem trvá řadu let. Bohužel dnes není moc příležitostí k průběžnému vzdělávání, které by vás posouvalo, navíc se každý z nás trochu bojí předávat zkušenosti ostatním.
Pevně věřím, že si do budoucna udržíme místo na trhu i přesto, že se tomu věnuje velmi malá skupina techniků.
Tento článek byl sepsán celý bez pomoci AI 😊.
Protože nejsem influencer, není ani kampaní na materiály, i když musím vyzdvihnout firmu Dentaurum, která odvádí opravdu skvělou práci při výrobě komponentů.
Díky patří i našemu týmu Anetě, Janě, Ivet a Jance za ochotu, čas i přesčas.
Ať vás zuby baví
Bc. Martin Karbusický / Hillaris
